Arthur Rimbaud
Tartuffův trest // Le châtiment de Tartufe (červenec 1870)
Další básně od Arthura Rimbauda ZDE
Tartuffův trest
Když jednou kráčel, modle se,
v svém černém šatě po ulicích,
když kráčel v chmurné noblese
a ve svých dlouhých rukavicích
tu přepadl ho sprostý chlap,
jenž skryl se za jedněmi vraty,
a s křikem za ucho ho chňap
a jal se z něho trhat šaty.
A tu se stala hrozná věc.
Přetrhl se mu růženec
i s odpustky a zůstal ležet v blátě
A Tartuffe jal se bědovat,
a když. mu zloděj odnes šat,
byl nahý od hlavy až k patě.
/překlad Vítězslav Nezval/
Tartufův trest
Když štasten hrabal se v svém srdci hamižném
pod cudným hábitem, s rukama v rukavicích,
když jednou, slintaje až hrůza sladkým rtem
svých kolozubých úst svou víru, žlutý v licích,
když jednou odcházel, ,,Oremus" - čapl jej
nějaký pobuda za svatouškovské uši,
vmet mu spoušť hrubých slov a odstrojoval jej
z cudného hábitu na vlhké bílé kůži.
Trest!... Háv byl rozepjat, a jak se zrnkoval
v tom srdci růženec smývaných hříchů dál,
náš svatý Tartufe byl v tváři na smrt bledý.
Nuž, chroptěl, modlil se a zpovídal se tedy.
Chlap chňapl kolárek a pouze ten mu stáh
- Paf! Tartufe tu stál, od paty k hlavě nah.
/překlad Svatopluk Kadlec/
Le châtiment de Tartufe
Tisonnant, tisonnant son coeur amoureux sous
Sa chaste robe noire, heureux, la main gantée,
Un jour qu'il s'en allait, effroyablement doux,
Jaune, bavant la foi de sa bouche édentée,
Un jour qu'il s'en allait, » Oremus « , – un Méchant
Le prit rudement par son oreille benoîte
Et lui jeta des mots affreux, en arrachant
Sa chaste robe noire autour de sa peau moite !
Châtiment !… Ses habits étaient déboutonnés,
Et le long chapelet des péchés pardonnés
S'égrenant dans son coeur, Saint Tartufe était pâle !…
Donc, il se confessait, priait, avec un râle !
L'homme se contenta d'emporter ses rabats…
– Peuh ! Tartufe était nu du haut jusques en bas !
/originál/