Arthur Rimbaud
Spáč v úvalu / Spáč v údolí // Le dormeur du val (říjen 1870)
Další básně od Arthura Rimbauda ZDE
Spáč v úvalu
Toť díra zeleně, v níž tiše zpívá řeka,
vlévajíc do travin svůj stříbroskvoucí cár,
kam z pyšných pahorků sluneční světlo stéká.
toť úval se sluncem, jež ztrácí zde svůj žár.
Vojáček bez čapky a s nachýlenou šíjí
spí s ústy dokořán v modravé řeřiše
pod mráčkem, z kterého se proudy světla lijí
až na zem do trávy, kde leží na břiše.
Má nohy v kosatcích, spí, usmívá se sladce,
jak děcko v nemoci, když přitulí se k matce.
Přírodo, zahřej ho, je velmi chladný rok!
S nehybným chřípím spí za rosy, která studi,
spí s rukou složenou na svojí klidné hrudi
a dvěma ranami má prostřelený bok.
/překlad Vítězslav Nezval/
Spáč v údolí
Toť kousek zeleně, kde řeka věsí v sítí
stříbrné hadříky svých zpívajících vod,
kam slunce s pyšných hor na malou louku svítí,
údolí paprsky kypící o překot.
Tam s ústy dokořán spí voják bez čepice,
do modré řeřichy si hrouže nahý vaz.
Spí v trávě, pod mráčkem, spí, žlutý jako svíce,
v zelené posteli, na kterou prší jas.
S nohama v mečících, s úsměvem v bledé líci,
spí spánkem hlubokým jak dítě stonající.
Přírodo, zahřej ho, je zima synkovi!
Květiny marně mu svou vůni chřípí budí,
spí v slunci, s rukama na tiché, klidné hrudi.
Pod pravým bokem mu pár dírek nachoví.
/překlad Svatopluk Kadlec/
Le dormeur du val
C'est un trou de verdure où chante une rivière
Accrochant follement aux herbes des haillons
D'argent; où le soleil, de la montagne fière,
Luit: c'est un petit val qui mousse de rayons.
Un soldat jeune, bouche ouverte, tête nue,
Et la nuque baignant dans le frais cresson bleu,
Dort; il est étendu dans l'herbe, sous la nue,
Pâle dans son lit vert où la lumière pleut.
Les pieds dans les glaïeuls, il dort. Souriant comme
Sourirait un enfant malade, il fait une somme:
Nature, berce-le chaudement: il a froid.
Les parfums ne font pas frissonner sa narine;
Il dort dans le soleil, la main sur sa poitrine
Tranquille. Il a deux trous rouges au côté droit
/originál/