Rimbaud, Arthur
ŽIVOT
ARTHUR RIMBAUD se narodil v Charleville roku 1854. Od matky se mu dostalo přísné výchovy. Na střední škole se projevoval jako výtečný žák, vynikal zejména ve cvičeních z latinských veršů, byl však nesnášenlivé a vznětlivé povahy a měl sklon utíkat z domova. Brzy se otevřeně vzbouřil proti rodinnému prostředí, proti konvencím, morálce a náboženství.
Roku 1870 ho profesor rétoriky Georges Izambard podnítil k básnickým pokusům. Ty odhalily u sečtělého dospívajícího mladíka překvapující vnímavost, mimořádně předčasnou zralost a dokonce nespornou originalitu. Jeho vývoj byl tak překotný, že následujícího roku své básně z roku 1870 zavrhl a požádal přítele Demenyho, aby je spálil.
Pařížské události z let 1870-1871 v něm posílily vzpurnost a silný sklon k dobrodružnosti, který se u něho projevoval už od dětství. Po vyhlášení války se vypravil do Paříže, místo aby se přihlásil k maturitní zkoušce. Byl ostatně okamžitě zatčen, neboť cestoval načerno. Georges Izambard dosáhl jeho propuštění, ubytoval jej v Douai a potom ho dopravil zpět do Charleville, kde Rimbaud s uspokojením přijal pád císařství, přivítal zprávy o povstání Komuny a byl roztrpčen jejím potlačením.
Ve svých básních ostře napadal Napoleona III., měšťácký konformismus a katolictví; projevoval však soucit s chudými dětmi (Vyjevenci) a s oběťmi války (Spáč v úvalu). Zároveň stále prahl po cestě do Paříže, neboť chtěl poznat její literární prostředí a vydat své verše.
V září se jeho sen uskutečnil. Poslal své básně Verlainovi, ten byl nadšen a pozval jej do Paříže, Rimbaud všechny šokoval svými hrubými způsoby, ale když v červenci 1871 z hlavního města odjel, vypravil se Verlaine za ním. Vedli spolu v Belgii a v Anglii tulácký život, který inspiroval Verlaina k Romancím beze slov a Rimbauda k některým z jeho Iluminací. Nakonec došlo k dramatu, 10. července 1873 v Bruselu Verlaine svého přítele postřelil z revolveru. Po vlastní konverzi se jej marně pokusil přivést K Bohu a po posledním setkání ve Stuttgartu roku 1875 se přestali stýkat úplně.
Po roce 1875 přestal Rimbaud psát a zahájil novou životní dráhu, ne tak povznášející, zato však velmi pohnutou, plnou cest a exotických dobrodružství. Vstoupil do holandského vojska, dostal se na Jávu, kde záhy po vylodění dezertoval (1876), vrátil se do Evropy, pobýval v Rakousku a v Německu, pak se vypravil na Kypr a nakonec po roce 1880 obchodoval v arabském Adenu a v habešském Harraru; tehdy trvala cesta koňmo přes
poušť do tohoto města dvacet dnů. Po deseti letech, když se mu v podnikání začalo dařit, se Rimbaudovi udělal nádor v koleni a vysloužilý básník byl nucen vrátit se do Francie, aby se léčil. V Marseilli mu nohu amputovali a za několik měsíců v září 1891 zemřel.
Zdroj: Lagarde, André a Michard, Laurent. Francouzská literatura 19. století. Vyd. 1. Praha: Garamond, 2008. 579 s., ISBN 978-80-7407-026-6, str. 517-518
DÍLO
Jediná kniha, která byla za Rimbaudova života vydána byla Sezóna v pekle (básně v próze). Po jeho smrti byly vydány jeho básně a později další básně v próze Iluminace. Souborné dílo vyšlo poprvé v roce 1898.
"Rimbaudovy básně udivuji absolutní spontánností, bohatstvím imaginace, prudkostí přechodů, nedostatkem konvenčnosti a lapidární formou, naprosto dokonalou a mistrnou. Jejich halucinační ráz a odbojná povaha je činí pravzory surrealistické poezie… Rimbaudův vliv na celou moderní světovou poezii byl tak rozhodující, že si bez něho nedovedeme představit její vývoj."
Ukázky z Rimbaudova díla si lze přečíst ZDE.
Překladatelé:
- Vítězslav Nezval
- Svatopluk Kadlec
- František Hrubín
- Karel Čapek
- Gustav Francl
- a další
Zdroj: Nezval, Vítězslav a Blahynka, Milan, ed. Moderní básnické směry. 6. vyd., v Čs. spis. 5. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1984. 255 s.