Osiřelo dítě

Osiřelo dítě

Osiřelo dítě

o půl druhém létě.

Když je rozum bralo,

na matku se ptalo.

Ach, táto, tatíčku,

kam ste dal mamičku?

Tvá matka tvrdě spí,

žádný ji nezbudí.

Na hřbitově leží

nedaleko dveří.

Jak dítě slyšelo,

na hřbitov běželo.

Špendlíčkem kopalo,

jehličkou hrabalo.

Když se dohrabalo,

smutně zaplakalo.

Ach, mámo, mamičko,

promluvte slovíčko!

Ach, dítě, nemohu,

mám na sobě hlínu.

A na srdci kámen –

hoří jako plamen.

Jdi, dítě, jdi domů,

máš tam jinou mámu.

Ta není tak milá,

jako vy ste byla.

Když má chleba dáti,

třikrát jej obrátí.

Když vy ste dávala,

vy ste mazávala.

Když hlavičku češe,

krev potůčkem teče.

Když vy ste česala,

vy ste objímala.

Když nožičky myje,

o škopíček bije.

Když vy ste mývala,

celé ste zlí­bala.

Když košilku pere,

div mne neprokleje.

Když vy ste právala,

vy ste si zpívala.

Což je po té mámě,

když my vás nemáme!

Jdi, dítě, jdi domů,

poruč pánubohu.

Já tam přijdu k tobě

a vezmu tě k sobě.

Dítě přišlo domů,

položilo hlavu.

Ach, táto, tatíčku,

prodejte kravičku,

jednejte truhličku.

Chystejte zvoníkům

a žáčkům zpěváčkům.

Kněží od průvodu,

hrobaři od hrobu.

Co, dítě, co činíš!

Což zemřiti míníš?

Ach, táto, tatíčku;

už vidím mamičku.

Mamička jde ke mně –

ona si mne vezme.

Co, dítě, co děláš!

Když mamičku nemáš!

Tvá mamička hnije

na hřbitově v hlíně.

Když žádný tu není,

ty dítě, jsi v snění!

Ach, táto, tatíčku,

dejte poduštičku.

Hlavička co plamen –

už je se mnou amen.

Má dušička bohu,

mé tělo do hrobu.

Do hrobu – k mé matce,

ať jí zplesá srdce.

Jeden den stonalo,

druhý den skonalo,

třetí pohřeb mělo.

/Zdroj: Šrámková, Marta, a Sirovátka, Oldřich,  České lidové balady. (1983)/