Johann Wolfgang Goethe
Král duchů // Erlkönig
Další básně od Johanna Wolfganga Goetha ZDE
Král duchů
Kdo to tak pozdě ujíždí tmou?
To otec s dítětem před sebou,
v náručí synáčka zahřívá,
tak jedou vichrem, jedou ti dva.
"Co schováváš oči, nač by ses bál?"
"Ty nevidíš tatínku, že je tam král?
Král duchů s korunou… vlečka až sem…"
"Jen mlha, děcko, leží pod lesem."
Pojď se mnou, chlapečku, vezmu tě k nám,
budem se dobře mít, všecko ti dám,
mám kvítí všech barev v svém království
a plášť mé matky se zlatem jen skví.
"Tatínku, tatínku, neslyšíš nic?
Král duchů mě volá čím dál tím víc!"
"Klid, dítě, seď klidně a neměj strach,
to šustí jen listí v křoviskách."
Pojď se mnou, hezký chlapečku, chceš?
Mé dcerky tě chtějí za bratra též.
Mé dcerky protančí celičkou noc,
uspí tě v písničkách na dobrou noc.
"Tam, táto, tam do tmy se podívej!
Král duchů a princezny kolem něj!"
"Už hledím, hledím, děcko, do mlhy:
to jsou přec vrby, ty šedé mátohy!"
Můj mazlíčku, tvé krásné tílko mám rád –
pojď po dobrém, sic budeš litovat!
"Tatínku, táto, už na mě sáhl král!
Co mi Král duchů, co mi udělal!"
Tu zděsí se otec, pustí se v cval,
s chroptícím děckem domů se hnal.
Do dvorce dojel z posledních sil,
děcko však z mrtvých už nevzkřísil.
/překlad Jarmila Urbánková (Johann Wolfgang Goethe - výbor z poezie (1973)/
Král duchů
Kdo jede tak pozdě větrem a tmou?
To otec a jeho synáček jsou,
v své náručí otec tak pevně ho má,
tak teple, tak vroucně ho objímá.
Můj hochu, proč tvář jsi do dlaní dal? –
Což nevidíš, tatínku, vždyť je tu král!
Má korunu, vlečku, král duchů to je! –
Jen pruh je to mlhy, ty dítě mé.
"Můj hošku, pojď se mnou, my budem si hrát,
my krásně si žít budem napořád,
tam na břehu pestré květinky mám,
má matka šat ze zlata nosívá tam."
Můj otče, můj tatíčku, neslyšíš?
Král duchů mi šeptá a slibuje, slyš! –
Buď klidný, můj chlapče, klidný buď jen:
to ve větru sviští bezlistý kmen.
"Chceš, chlapečku pěkný, se mnou jít?
Mé dcerky tě budou jak za bratra mít,
mé dcerky se za nocí proplétají
a zpěvy tě, tanci tě zkolébají."
Můj otče, můj tatíčku, hleď do té tmy!
Král duchů tam má svoje princezny. –
Můj synu, můj synáčku, dívám se tmou,
to šedivé vrby jen v soumraku jsou.
"Můj miláčku! Vznícen jsem půvabem tvým,
buď po dobrém půjdeš, buď násilím."
Ach otče, můj otče, teď sáh na mne král!
Král duchů bolest mi udělal! –
Je otec jat hrůzou, v trysk se dá,
v svém náručí chroptící dítě má.
Jen s námahou dvorce dojížděl;
v svém náručí dítě mrtvé měl.
/překlad Otokar Fischer - Balady (2023)/
Erlkönig
Wer reitet so spät durch Nacht und Wind?
Es ist der Vater mit seinem Kind;
Er hat den Knaben wohn in dem Arm,
Er faβt ihn sicher, er hält ihn warm.
Mein Sohn, was birgst du so bang dein Gesicht?
"Siehst, Vater, du den Erlkönig nicht?
Den Erlenkönig mit Kron und Schweif?"
Mein Sohn, es ist ein Nebelstreif.
'Du liebes Kind, komm, geh mit mir!
Gar schöne Spiele spiel ich mit dir
Manch bunte Blumen sind an dem Strand.
Meine Mutter hat manch gülden Gewand.'
"Mein Vater, mein Vater, und hörest du nicht,
Was Erlenkönig mir leise verspricht?"
Sei ruhig, bleibe ruhig, mein Kind;
In dürren Blättern säuselt der Wind.
'Willst, feiner Knabe, du mit mir gehn?
Meine Töchter solln dich warten schön;
Meine Töchter führen den nächtlichen Reihn,
Und wiegen und tanzen und singen dich ein.'
"Mein Vater, mein Vater, und siehst du nicht dort
Erlkönigs Töchter am düstern Ort?"
Mein Sohn, mein Sohn, ich seh es genau;
Es scheinen die alten Weiden so grau.
'Ich liebe dich, mich reizt deine schöne Gestalt;
Und bist du nicht willig, so brauch ich Gewalt.'
"Mein Vater, mein Vater, jetzt fasst er mich an!
Erlkönig hat mir ein Leids getan!"
Dem Vater grausets, er reitet geschwind,
Er hält in Armen das ächzende Kind,
Erreicht den Hof mit Mühe und Not;
In seinen Armen das Kind war tot.
/originál/