Johann Wolfgang Goethe
Čarodějův učeň // Der Zauberlehrling
Další básně od Johanna Wolfganga Goetha ZDE
Čarodějův učeň
Že ten čarodějník starý
vytáh jednou paty přece!
A teď budou jeho čáry
taky po mém roztáčet se.
Jeho řeč a díla
znám já doslova,
vždyť i ve mně síla
divotvorcova!
Krokem, skokem
pospěš k brodu,
dones vodu,
ať se valí,
aby proudy valným tokem
do lázně se vylévaly.
Pojď, ty koště, slouho starý!
Dost ses narobotovalo.
Oblec tam ty bídné cáry,
abys po mém tancovalo!
Na dvou nohou běhej,
trup a hlavu měj,
tak, a s hrncem spěchej,
vody nabírej!
Krokem, skokem
pospěš k brodu,
dones vodu,
ať se valí,
aby proudy valným tokem
do lázně se vylévaly.
Hleďme! tryskem k břehu dá se,
skutečně, už u řeky je
a teď běží bleskem zase
zpět a k lázni vodu lije.
Podruhé sem pádí.
Vše se vodou dme.
Ve vědrech a v kádi
pění to a vře.
Postůj! Dosti!
Odstup, Vari!
Ty tvé dary
nechcem znova! –
Ach, té zapomnětlivosti!
Neznám kouzelného slova!
Slova, které v to, co býval,
opět by ho proměnilo.
Běda, je tu nový příval!
Kýž by z tebe koště bylo!
Pořád vodu dále
přináší mi sem,
zaléván jsem stále
prudším přílivem.
Že já si tě
neochočím?
Počkej, skočím -
To je zrada!
Kouká divě, kouká lítě,
hůř a hůř to na mne padá.
Ó, ty vyvrheli pekla,
dům chceš utopit jak štěně?
Přes každičký práh už vzteklá
proudí vlna rozběsněně.
Koště jurodivé,
budeš poslouchat?
Dřevem buď jak dříve!
Poroučím ti: stát!
Že tě, koště,
neochočím?
Jen co skočím,
doženu tě,
sekyrou, ty staré chvoště,
na dva kusy rozseknu tě.
Zas už nohama tu plete!
Porazím tě znenadání,
na zemi se svalíš, skřete,
jak ta sekera tě zraní.
Sláva, už se kácí,
hleďme, ve dvé je!
Znova se mi vrací
dech a naděje.
Běda! Běda!
Oba díly
vyskočily.
Zhouba hrozí!
Chlapů dvé se k práci zvedá -
Kéž se smilovali bozi!
A jak běží! Mokro v sále,
po schodech je vlna hnána.
Ach, té spousty neskonalé!
Volám mistra, volám pána.
Dál bych neodolal!
Přišels, pane? Slyš!
Duchů, jež jsem volal,
nezbavím se již.
"Ke zdi, hola,
koště, koště!
Zas jen chvoště!
Pro své čáry
beze škody si vás volá
jen váš pán, váš mistr starý."
/překlad Otokar Fischer - Balady (2023)/
Der Zauberlehrling
Hat der alte Hexenmeister
sich doch einmal wegbegeben!
Und nun sollen seine Geister
auch nach meinem Willen leben.
Seine Wort' und Werke
Merkt ich und den Brauch,
und mit Geistesstärke
tu ich Wunder auch.
Walle! Walle!
Manche Strecke,
dass, zum Zwecke,
Wasser fliesse
und mit reichem, vollem Schwalle
zu dem Bade sich ergiesse.
Und nun komm, du alter Besen!
Nimm die schlechten Lumpenhüllen;
Bist schon lange Knecht gewesen;
Nun erfülle meinen Willen!
Auf zwei Beinen stehe,
Oben sei ein Kopf,
Eile nun und gehe
mit dem Wassertopf!
Walle! Walle!
Manche Strecke,
dass, zum Zwecke,
Wasser fliesse
und mit reichem, vollem Schwalle
zu dem Bade sich ergiesse.
Seht, er läuft zum Ufer nieder;
Wahrlich! ist schon an dem Flusse,
und mit Blitzesschnelle wieder
ist er hier mit raschem Gusse.
Schon zum zweiten Male!
Wie das Becken schwillt!
Wie sich jede Schale
voll mit Wasser füllt!
Stehe! Stehe!
Denn wir haben
deiner Gaben
vollgemessen! -
Ach, ich merk es! Wehe! wehe!
hab ich doch das Wort vergessen!
Ach, das Wort, worauf am Ende
er das wird, was er gewesen.
Ach, er läuft und bringt behende!
Wärst du doch der alte Besen!
Immer neue Güsse
bringt er schnell herein,
Ach! und hundert Flüsse
stürzen auf mich ein.
Nein, nicht länger
kann ich's lassen;
Will ihn fassen.
Das ist Tücke!
Ach! nun wird mir immer bänger!
Welche Miene! welche Blicke!
Oh, du Ausgeburt der Hölle!
Soll das ganze Haus ersaufen?
Seh ich über jede Schwelle
doch schon Wasserströme laufen.
Ein verruchter Besen,
der nicht hören will!
Stock, der du gewesen,
steh doch wieder still!
Willst's am Ende
gar nicht lassen?
Will dich fassen,
will dich halten
und das alte Holz behende
mit dem scharfen Beile spalten.
Seht, da kommt er schleppend wieder!
Wie ich mich nur auf dich werfe,
gleich, o Kobold, liegst du nieder;
Krachend trifft die glatte Schärfe.
Wahrlich! brav getroffen!
Seht, er ist entzwei!
Und nun kann ich hoffen,
und ich atme frei!
Wehe! Wehe!
Beide Teile
stehn in Eile
schon als Knechte
völlig fertig in die Höhe!
Helft mir, ach! ihr hohen Mächte!
Und sie laufen! Nass und nässer
wird's im Saal und auf den Stufen.
Welch entsetzliches Gewässer!
Herr und Meister! hör mich rufen! -
Ach, da kommt der Meister!
Herr, die Not ist gross!
Die ich rief, die Geister,
werd ich nun nicht los.
"In die Ecke,
Besen! Besen!
Seid's gewesen.
Denn als Geister
ruft euch nur, zu seinem Zwecke,
erst hervor der alte Meister."
/originál/