Dva havrani
staroskotská lidová balada
Další lidové balady ZDE
Dva havrani
Když kráčel jsem sám tou cestou hor,
dva havrani krákali a vedli spor.
Ten jeden křičel a druhého se ptal:
"Kam půjdeme nyní, rád bych obědval!?"
"Tam vzadu v lese, tam leží nehlídán
zabitý rytíř, on právě teď byl sklán.
A nikdo neví, že do trávy tam kles,
jen jeho milá, sokol a jeho pes.
Pes, ten už loví na svoji vlastní pěst,
za sladkým ptactvem sokol se touží vznést,
i milá už jinému se oddává - -
tak můžem jít a hodovat my dva!
Ty sám se posadíš na jeho bílý týl,
s modrýma očima já bych si poradil.
A zlatý vlas, co do čela mu spad,
ten v prázdném hnízdě nás bude hřát.
Že měl ho rád, snad mnohý vypoví,
kam ale šel, se nikdo nedoví.
Do bílých kostí, zbavených všech pout,
na věky vítr, jen vítr bude dout."
/překlad Ivan Slavík/
Dva havrani
Když sám a sám jsem druhdy spěl,
dva havrany kvílet jsem uslyšel;
z nich jeden k druhu svému hles':
"Kam obědvati půjdem dnes?" —
"Tam za starým valem drnitým, hleď!
tam leží rytíř, jenž zabit byl teď;
a nikdo to neví, že leží tam,
než choť jeho, sokol, pes jeho sám.
Však na honbu šel jeho pes,
a sokol ptáky domů nes',
a choti jeho druh jiný již vhod;
tak budeme míti chutný hod.
"Ty na bílý mu sedni vaz,
já vyklnu modré oči mu zas;
a kadeří ze zlatých vlasů tam
si pokrejem hnízdo, až olysá nám.
"Snad mnohý povede pro něho žel,
však nikdo se nedoví, kam on šel;
a přes bílé kosti, přes holý hnát,
věk věků bude vítr vát." —
/překlad Ladislav Quis/
The Twa Corbies
As I was walking all alane,
I heard twa corbies making a mane;
The tane unto the t'other say,
'Where sall we gang and dine to-day?'
'In behint yon auld fail dyke,
I wot there lies a new-slain knight;
And naebody kens that he lies there,
But his hawk, his hound, and his lady fair.
'His hound is to the hunting gane,
His hawk, to fetch the wild-fowl hame,
His lady's ta'en another mate,
So we may mak our dinner sweet.
'Ye'll sit on his white hause-bane,
And I'll pike out his bonny blue een.
Wi' ae lock o' his gowden hair,
We'll theek our nest when it grows bare.
'Mony a ane for him makes mane,
But nane sall ken whare he is gane:
O'er his white banes, when they are bare,
The wind sall blaw for evermair.'
/originál/